Z toho by ale nemělo být vyvozováno, že jsem socan nebo dokonce komunista. Jsem od října 2005 členem Strany zelených. Zeleným se na Západě říká "melouni" proto, že prý jsou na povrchu zelení a vevnitř červení. Čeští Zelení jsou prý výjimeční tím, že jsou uvnitř modří. A taky prý jsme nesourodá směska exotů od fašistů přes anarchisty až po trockisty a dali jsme se dohromady jen proto, že zelená přišla do módy. Ach ty mediální zkratky!

Já si pravda moc nepotrpím na lidi a strany, pro které nezakázané je automaticky povolené a slovo "trh" je odvozeno od slova "trhnout" (a zdrhnout). Taky si myslím, že k úspěchu či bohatství vede cesta pomalá, klikatá a ze všech stran trnitá a vydělávat v turbulentní době na úkor méně chytrých nebo méně informovaných není žádné umění, nýbrž patrně jediná "tržní" cesta ke zbohatnutí pro majetkuchtivé vychcandíry. Já nedovedu ignorovat, že i na začátku 21. století nemají někteří lidé zabezpečeny ani základní životní potřeby. Bohužel, je také ověřeno, že když se někdo o něco nezaslouží, nenadře se na to a je mu toho dopřáno zdarma, zpravidla si toho neváží. Tak kde je ta pravda?

Podle mého názoru má levice i pravice své lepší a horší frakce. Pravice má frakci pracovitou, vytrvalou, po osobní svobodě toužící a práva druhých respektující, na druhé straně část ctící právo silnějšího, část nájezdnickou, uzurpátorskou, humanismem pohrdající. Levice má složku zdravě rovnostářskou, sociálně cítící, altruistickou, naproti tomu i složku nezdravě rovnostářskou, byrokratizující, demotivující.

Zelení nejsou ani praví, ani leví a i mezi námi se určitě najdou lidi, jejichž názory nejsou prakticky použitelné. Spojuje nás obava, aby se světová ekonomická mašina nerozjela natolik, že už ji ani nejlepší brzdy nedokážou zastavit a tvrdě narazí na dno omezených zdrojů a zadusí se vlastními odpady.

Následují více či méně krátká pojednání, kde se pokouším směřem k jedincům náhodou sem v kyberprostoru zabloudivším vyjádřit svůj názor na věc, která mi zrovna leží v hlavě.

A stále platí, nejste-li zvědaví na můj slovní průjem, nečtěte to! Lidí, kteří občas trpí potřebou vysypat ze sebe na papír nějaká domnělá moudra, je více než dost. A já pochybuji, že v šestimiliardové světové populaci jsem zrovna já v čemkoli jedinečný - včetně možnosti existence masivního zájmu jiných lidí číst moje výplody. V ničem vám nejspíš nepomůžou, to musíte stejně nakonec vždycky sami. Tááááákže: