Prolog: Hlas průměrného občana s průměrným příjmem a majetkem má ve volbách stejnou váhu jako hlas nejbohatšího Čecha. Pokud si tento fakt vyhodnotíte jako naprostou principiální blbost, nemůže vás politika nikdy překvapit.

Demokracii vymysleli "ti bohatí", aby vzbudili v "těch chudých" pocit důležitosti a ti je pak přestali házet z oken na kopí.

Uf, nějak mě ten prolog unavil, to hlavní jsem vlastně napsal, tak někdy zase něco přidám.

14.10.2010 - Než jsem se dostal k tomu, abych své shrnutí politických poznatků nějak dokončil, vyšla knížka profesora Jana Kellera "Tři sociální světy". Už po přečtení prvních stránek jsem musel trpně zkonstatovat, že bych opět vymýšlel vymyšlené. Takže to shrnutí maximálně zkrátím. Předesílám - je to jen můj názor. Ale jiné zdůvodnění pro názorové veletoče a na první pohled zcela nelogické děje ve veřejném životě a zejména v politice jsem zatím nenašel.

Světu vládnou bohatí a silní, to je fakt, který se po staletí nemění. Tito vládci světa se zovou diskrétní elitou a poznáte je tak, že je nikdy nepotkáte. Její základ tvoří členové nebohatších rodin, potomci šlechticů, občas se tam přimotá nějaký rychle zbohatlý podnikatel a občas nějaký mafián. Mají svá sídla, své čtvrti, své luxusní podniky a kluby, stýkají a kříží se jen mezi sebou a veškerý čas jim zabere správa vlastního majetku. Tento majetek (například nemovitosti v centrech měst, ropná ložiska) je bohatě živí a proti rizikům života pozemského se chrání nejlépe tím, že sami určují a mění jeho pravidla podle aktuální potřeby a - a to je nejdůležitější - činí tak zásadně kolektivně a koordinovaně, neboť nějaké války by nikomu nepomohly. Alespoň dlouhou dobu to tak nyní bylo, v krizi bohužel občas k válkám dochází.

Na praktický výkon světovlády má diskrétní elita svůj výkonný ansámbl, kterému se říká pomocná elita. Jsou to především nejvyšší manažeři, nejdražší právní a podobní specialisté, vybrané umělecké celebrity - a především nejvyšší státní úředníci a politici. Diskrétní elita jim nabídne život prasete v žitě výměnou za naprostou oddanost, kteroužto pozitivní motivaci si ovšem může pojistit i negativní motivací v podobě existence různých kompro materiálů. Model je jednoduchý: Dělej podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, ale když budeme něco chtít my, poslechneš - a budeš se mít dobře. Jinak ....

Ano, nikoli voliči, ale diskrétní elita vybírá politiky. Jakto? No podle principu: "Adame, tady máš Evu, vyber si!"

Pro diskrétní elitu neexistují politické strany a jejich programy jsou jenom jakousi formální legitimací k účasti ve volbách. Ideálním kandidátem pro politiku je inteligentní racionální, ale především mocichtivý jedinec. Občas se tam pustí někdo opravdu čestný neúplatný s nejčistšími úmysly - netřeba mít 100%, stačí přece mít většinu! Kdo disponuje volnými miliardami, nemá sebemenší problém zaplatit celé armády technologů moci, kteří ovlivňují složení kandidátek. K tomu zaplatí agentury plné manipulátorů s veřejným míněním. K financování toho všeho existují účelové "penězovody" - neprůhledné řetězce a sítě firem většinou napříč celým světem. Fiktivní činnost takových firem je už přežitkem, naopak firmy zpravidla vykazují nějakou reálnou činnost, která se ovšem těžko oceňuje. Peníze prostě tečou, kam mají, a je zbytečné rozlišovat, jestli soukromé nebo veřejné - elita může o státech hovořit jako o svých eseróčkách.

Občas se něco zadrhne a pak se spustí regulační mechanismus. Neposlušný člen pomocné elity je sesazen a podle hloubky svého provinění buď jen uklizen na o trochu méně teplé místečko, nebo náležitě mediálně zdupán na tři doby a profesně znemožněn či dokonce účelově kriminalizován - proto je tak potřebné mít na každého příslušnou kompro složku. Ovšem není žádoucí, aby provinilec "žvanil", tak je po určité době trest skončen a jsou mu ponechány alespoň nahromaděné fondy za účelem klidného dožití. Jsou i tací, co se nepoučí, ale takových Františků Mrázků je málo. Úzce to souvisí s tím, kdo tvoří členy diskrétní elity v tom kterém státě. Někde jsou to potomci šlechticů a nejbohatších rodin či opravdu schopní podnikatelé, někde hold bývalí veksláci a papaláši a jejich pomocná elita porevoluční politici, co zbohatli tunelováním a korupcí - věřme v očistnou sílu generační obměny a buďme rádi, že to nejsou tak ostří hoši jako dál na Východ. V Česku přece nakonec všechno "nějak dopadne" a život jde dál.

Nedělejme si zkrátka iluze, že střední a nejnižší vrsty vopčanů mají na světochod nějaký podstatný vliv - s výjimkou násilných revolucí, ale ty si snad žádný rozumný člověk v dnešní době přát nemůže, protože vždycky požírají i nevinné a nakonec se vše stejně vrátí ke starým pořádkům. A řekněme si upřímně, máme se v podstatě dobře.

Proto zdůrazňuju, že vůbec nechci šířit nějaké depresivní nálady. Naopak, klidně tu hru hrajme, i k volbám můžeme chodit. Ale než plýtvat silami na prosazování nějakých svých domněle dobrých a originálních politických názorů, je lepší si hledět svého. Kupříkladu trápí vás státní dluh? Elita si své státy s.r.o. zadlužila tak ať si je teď zachrání. Snažme se na státy co nejméně spoléhat. Vraťme se tam, kde je většina živých tvorů na této planetě, totiž na uspokojování základních potřeb. Nebažme po něčem jen proto, že to nemáme. Radujme se z toho, co máme.

Sám jsem byl překvapený, že jsem po letech zajímání se o politiku a skládání střípků toho, o čem "se nemluví", došel v podstatě k hospodskému světonázoru, tj. že všechno je na hovno, ale buďme rádi, že to není horší. Doufejme v osvícenost diskrétní elity, které si sice na tryskáče a umělé sjezdovky na břehu moře nenechá sáhnout, ale občas si uvědomí, že hromadění nadbytečného majetku je vlastně jen starost. Nedávná iniciativa několika nejbohatších lidí na světě, že dá většinu svého majetku na smazání dluhů rozvojových zemí, je mnohem víc, než co jsem tím myslel.