Poznámka: Název této stránky "CURVIT" vznikl jako zkratka Curriculum Vitae ..... proč to proboha přijde vtipné jenom mě ....?

Po pravdě řečeno původně jsem se ani nechtěl stát daňovým poradcem (nejspíš proto, že to tehdy ještě ani neexistovalo), ani ekonomem, účetním, bankéřem anebo jiným podobným broukem finančníkem.

Můj otec ze mně chtěl mít zemědělce, mamce to asi bylo jedno (přesněji řečeno nikdy se výrazněji neprojevovala), no a já jsem byl od samého počátku přírodovědec. Jak jsem mohl, zdrhnul jsem z rodného statku někam k potoku nebo do lesa a tam jsem zkoumal havěť z hlediska potravinářského naprosto nezajímavou typu žáby, hadi, ještěrky, brouci a podobně.

Dokud jsem byl ochoten alespoň občas poctít svou přítomností rodnou farmu, bylo všechno OK, gympl byl univerzální odrazový můstek na jakoukoli školu a termín pro konečné rozhodnutí byl ještě daleko. Až v druhé polovině studia na střední škole došlo na lámání chleba. Otec trval na zemědělce, já jsem si prosazoval přírodovědu. Nikdo pochopitelně nechtěl ustoupit, otec tvrdil, že věda mě neuživí, a já jsem oponoval, že na krmení prasat nepotřebuju vysokou školu. A tak to šlo dál.

Nakonec se asi tři roky po listopadu 1989 definitivně rozpadl velkokapacitní státní systém zemědělství, a protože ani věda neměla (a stále nemá) právě na růžích ustláno, nakonec jsme se kolektivně shodli na variantě nějaké komerčnější školy. Nejvíce se nabízela práva nebo ekonomka. Vyšla ekonomka, takže jsem tam, kde jsem. Práce cifršpióna mě celkem baví, člověk těžko může dlouhodobě dělat něco, co je mu bytostně odporný. A ve volným čase se věnuju tomu, co mě bavilo vždycky - příroda. Čas ukáže, jestli to byla správná volba.

Fakt je, že i svůj vztah k zemědělství jsem za těch pár let dost přehodnotil. Původně pro mě představovalo jenom dřinu, špínu a devastaci životního prostředí. Dneska ho vidím jako dost nevděčný poslání, neboť zemědělec jako prvoproducent je skryt jaksi v pozadí za zpracovateli, kteří jeho výrobky zpracují a zabalí, a za obchodníky, kteří je dodají na pult. Málokdo si při pohledu na lán pšenice představí rohlíky a toustový chléb, co je má každý den k snídani. Ani vliv na životní prostředí nemusí být vyloženě destrukční, pokud se hnojí a chemizuje s rozumem. Navíc zemědělec působí jako krajinotvůrce, pokud obdělává půdu tak, aby z ní neměl užitek jen on, ale i původní obyvatelé.

Přiznávám však otevřeně, že jenom zemědělstvím bych se živit nechtěl. Pokud je člověk na něm existenčně závislý, je nucen často slevit z požadavků na ochranu přírody, aby tím nepoškodil sám sebe, a to je špatné. Pokud zemědělství, tak jedině pro zábavu. Zemědělská politika se sice poslední dobou radikálně zlepšila, ale zbohatnout zemědělstvím se nedá, to věděli už naši předkové - a náš vstup do Evropské unie speciálně na tomto faktu nic nemění. Sedlačina může být pouze určitým zdrojem nezávislosti, protože - co si budeme povídat - v nouzi člověk víc než jídlo a bydlení nepotřebuje. A na statku se obojí vždycky najde. Podstatnou překážkou pro moderní život na venkově ale může být mentalita lidí, jejich myšlenková ztuhlost a neochota si některé věci přiznat. Tak je to ale ve všem.